
Spletitá křižovatka dějin, kdysi česká Vratislav, později (do roku 1945) německé Breslau a nyní polský Wrocław, je nejen nádherným městem sta mostů (to označení je oprávněné, Vratislav se co do počtu rozmanitých, namnoze velmi malebných a historicky cenných přemostění řadí k Hamburku či Benátkám), ale vedle Krakova a Varšavy i jedním z hlavních center polské kultury. Funguje zde velké množství muzeí, galerií, kin a divadel, knihoven, tanečních spolků, značné renomé si získala zdejší opera. A od roku 1964 je místem konání festivalu Jazz nad Odrou.
Z Vratislavi pochází jazzové duo Skalpel Marcina Cichého a Igora Pudła. Podle mého, čistě laického soudu patří hudba Skalpelu k tomu nejlepšímu, co může současný (nejen polský) jazz nabídnout. Skupina od roku 2004 spolupracuje s nezávislým londýnským vydavatelstvím Ninja Tune. Cichy a Pudło vycházejí ve své tvorbě z tradice 60. let (Poláci této dekádě říkají “Velké otevření”), ovšem nechávají se ovlivňovat také trendy mnohem novějšími: elektronikou, hip-hopem či technem. Tenhle — přiznám se, že pro mě přece jen hůře stravitelný — vliv se nejvýrazněji uplatňuje na albu 1958 Breaks (2005), což jsou rytmicky odvážné předělávky jejich předchozích skladeb. Nejraději mám ale jejich dlouhohrající prvotinu nazvanou jednoduše Skalpel, která se v roce svého vydání (2004) stala polskou hudební událostí prvního řádu. Vybral jsem video k závěrečné skladbě “Sculpture” — jednak pro pěknou muziku, jednak pro vtipnou citaci Murnauova Nosferatu.




