Před týdnem, 7. dubna 2009, přišel časopis Rolling Stone s informací, že 9. září tohoto roku budou vydána všechna alba Beatles v novém, digitálně remasterovaném hávu (krátce o tom zpravují též Brouci.com). Východiskem bude jejich britská edice (originální obaly i pořadí skladeb), přičemž součástí disků budou booklety a raritní fotografie. Po omezenou dobu budou v prodeji i alba s dokumentárními filmy mapujícími jejich vznik. Projekt zahrnuje kromě oficiální diskografie (od Please Please Me po Let It Be) také dlouhohrající verzi původní EP Magical Mystery Tour a dvojdílný soubor singlů Past Masters Vol I. a Vol. II, zabalený do jedné kolekce.
Možná tedy, že se na přelomu letošního léta a podzimu dočkáme další, v pořadí už třetí vlny beatlemanie — byť tentokrát prodchnuté notnou dávkou nostalgie, podobně jako jsme tomu byli svědky v polovině devadesátých let. Tehdy spatřila světlo světa trojice Anthology 1, 2 a 3, která fajnšmekrům a zapáleným fanouškům přinesla pronikavý vhled do tvůrčí dílny liverpoolského rockového kvarteta, a v televizích (včetně české) byl vysílán stejnojmenný dokument. Bude jistě příležitost k bilancování. Bohatý hudební materiál, čítající hodně přes dvě stovky písní (nepočítaje v to různé neoficiální edice, alternativní verze tracků apod.), k tomu doslova vybízí. A jistě budou položeny otázky typu: Které album Beatles je nejlepší? Je jím skutečně Seržant Pepper? Která píseň tvoří onen vrchol vrcholů, onu osu, kolem níž se točí dějiny rockové hudby 20. století?
Odpovědi mohou být různé, jak ukazují rozmanité ankety či diskusní fóra. Trochu jsem zapřemýšlel a myslím, že mám v tomhle docela jasno. Za nejlepší album Beatles dlouhodobě považuji Revolver z roku 1966. Pokládám ho za jedno ze tří až čtyř největších alb rockové historie. (Ostatně rok 1966 se vůbec zdá být zcela zásadním přelomem nejen v kontextu tvorby Beatles, nýbrž i v celkovém kontextu tehdejší populární hudby.) Na pomyslnou stříbrnou příčku bych jako druhé nejlepší album Beatles zařadil dvojalbum The Beatles, známější jako The White Album — po mém soudu první postmoderní dílo rockové hudby: Beatles v něm perziflují rozmanité hudební styly a parodují dokonce i sami sebe (například v písni “Glass Onion”, jejíž titul by mimochodem asi neměl být překládán doslovně jako “Skleněná cibule”, neboť “glass onion” je slangové označení pro monokl, optickou pomůcku nahrazující brýle nebo cvikr).
S pořadím dalších alb si už nejsem tak jistý, ovšem vysoko hodnotím — pro někoho snad překvapivě — A Hard Day’s Night. Vyzdvihl bych ho dokonce nad Rubber Soul. Zvláště B stranou tohoto alba Beatles jako by vývojově předstihli sami sebe, alespoň v porovnání s následujícími Beatles For Sale a Help!. Nejprve zklamal, ale potom příjemně překvapil Sgt. Pepper. To album jsem neměl nikdy příliš v lásce, ovšem po nedávném poslechu jsem byl až zaskočen ohromnou svěžestí hudebního výrazu a své nespravedlivě negativní hodnocení nakonec reviduji. Naopak rozpačitý zůstávám z výsledného dojmu, který ve mně opakovaně zanechává zastřený zvuk alba Abbey Road, zejména druhá část, která představuje málo přehlednou tříšť nedokončených a kvalitativně rozkolísaných písní. Harrisonova “Here Comes The Sun” však představuje skvost z nejzářivějších.
Zde tedy nabízím žebříček prvních sedmi nejvydařenějších albových počinů Beatles, pochopitelně bez nároku na jakoukoli autoritativnost, závaznost pořadí či jeho neměnnost.
1. Revolver (1966)
2. The Beatles [The White Album] (1968)
3. A Hard Day’s Night (1964)
4. Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band (1967)
5. Rubber Soul (1965)
6. Abbey Road (1969)
7. With The Beatles (1963)
