Historie a film (polsko-české srovnání)
Polsko je velká země. Na první pohled banální a všeobecné konstatování má nicméně své zcela konkrétní a viditelné důsledky, například pokud jde o reflexi vlastních dějin. Ta je ve srovnání s českou situací u našich severních sousedů nejen mnohem rozsáhlejší, ale také systematičtější a má také daleko širší společenskou rezonanci. Můžeme to vidět už v přístupu polských médií. Například prestižní Gazeta Wyborcza, jejíž vysoké úrovni se mimochodem žádný z českých deníků ani zdaleka nepřibližuje, věnuje výročí II. světové války obsáhlou sérii článků, analýz, zpráv, rozhovorů, komentářů apod. A pro zajímavost, polská televize (TVP) provozuje od 3. května 2007 tematický kanál Historia, kde se objevuje řada dokumentů, přičemž důraz je kladen na domácí produkci. To je něco u nás zatím (?) nepředstavitelného — na obdobný projekt by se jistě nenašly finanční prostředky a mezi českými diváky by o něj pravděpodobně ani nebyl zájem. Poláci zkrátka svou historii prožívají jinak, mnohem silněji a vášnivěji než Češi.
Když včera uvedla Česká televize film Andrzeje Wajdy Katyń (dva roky po jeho světové premiéře), který jsem už předtím jednou viděl, uvědomil jsem si znovu, jak jsou Poláci od nás v této věci odlišní. Dílo je jedněmi chváleno pro svou syrovost a absenci sentimentu, druhými haněno pro svou údajnou ideologičnost či konzervativnost. Skutečností však zůstává, že jde o snímek mimořádně působivý, o skutečný historický velkofilm. Velikost (rozuměj ambicióznost, nikoli mramorová monumentálnost) Wajdova počinu vynikne o ještě víc, když jej srovnáme s dílky české provenience — namátkou uveďme Hřebejkovu oslavu maloměstské morálky v titulu Musíme si pomáhat (2000) nebo Marhoulův trapný nedodělek Tobruk (2008). Je k uzoufání vidět, jak česká veřejnost bezmála jásá nad Hřebejkovou slátaninou, nesoucí se v duchu typicky čecháčkovské filozofie “co jsme si, to jsme si, stejně jsme všichni jedna rodina (nebo sousedé)”. Oslava české malosti je asi největší zhoubou současné české kinematografie, charakterizované hypertrofií žánru hořké komedie. Co by na to řekl Karel Poláček, autor dnes opět opomíjený a čtený stejně špatně jako Jaroslav Hašek? A co teprve F. X. Šalda se svým heroickým pojetím tvorby a života?
Zatímco čeští režiséři s oblibou znázorňují “malé” starosti “malého” českého člověka uprostřed nepřátelských “velkých” dějin — hlavně proboha neuvést na plátno nějakého hrdinu, to raději rozpolceného zbabělce! — Poláci se slov “hrdina”, “hrdinství” nebojí. Dějiny jsou k nim stejně kruté, možná ještě krutější, ale dokážou se jim postavit. I za cenu, že je jejich mocný proud smete. A dokážou o tom i podmanivě vyprávět.
tobruk jsem neviděla, neposoudím. ale kdypak asi poláci natočí film o událostech v jedwabnem nebo o povstání ve varšavském ghettu?
to je stejné, jako by ses zeptala, kdy češi natočí film o táboře v letech nebo o odsunu němců z brna. nelíbí se mi ten český předsudečný pohled na poláky jako na nacionalisty a antisemity. jako každý předsudek je daleko od pravdy a jen vypovídá o naší sebezahleděnosti a neodůvodněném pocitu nadřazenosti, který se v nás bůhví odkud tak často bere.
a v čem je ten předsudek daleko od pravdy?? krom toho myslím, že většině čechl je antisemitismus ukradený, sami k němu nemají moc daleko – jen ho nikdy neměli tak pěkně organizovaný jako poláci (a rusové).
takže si vážně stojíš za větou, že všichni poláci jsou nacionalisté a antisemiti? no, to snad ne. znám tvůj rasistický postoj k rusům, ale jak tak koukám, přidáváš k nim ještě poláky. no, to je hezké (už jenom za to připodobňování rusů a poláků by ti sami poláci moc nepoděkovali). jak víš, že většině čechů je antisemitismus ukradený? a z toho implicitně vyplývá, že většině polákům ukradený není – ergo že většina poláků jsou antisemité?! jedwabne byl zločin, který šokoval i samotné poláky, především ty dnešní, kteří o celé události v podstatě nic nevěděli. nic ten zločin neomlouvá, nic ho nemůže umenšit. ale těžko z něho můžeme dělat klacek a bít jím po hlavě VŠECHNY poláky. nebo jsi zastánkyní nadčasové kolektivní viny? znamená to tedy, že v tvém pojetí i současní britové nesou vinu za své pradědy, kteří koncem 19. století vedli búrskou válku a vymysleli přitom koncentrační tábor?
položila jsem otázku: v čem je předsudek daleko od pravdy? nebyly snad v polsku organizované pogromy? nebylo jich ve srovnání s jinými evropskými státy jaksi víc? čím to? to mě zajímá, na to se ptám, protože věci, které se staly, prostě nezmizí tím, že uplyne několik desítek let nebo staletí.
jinak “rasismus” vůči rusům? ehm, rusové snad nejsou rasa, pokud ano, tak odkdy?-) a z čeho soudíš, že ho zastávám? z toho, že mi vadí jejich antisemitismus (pěkně ukázaný ve filmu “nedodržený slib”) v období carismu, bolševismu i teď? divný závěr.
a antisemitismus je opravdu většině čechů jedno v tom smyslu, že se o něm nemluví v médiích, v hospodách ani doma, nezajímá je to, udělej si vlastní mikrosocio průzkum a uvidíš. ono je taky těžké se vymezovat proti 3 000 židů v celém státě, že. i když: v komentářích různých debat a dokonce ve slovech některých politiků (vůči fischerovi ve vládě například) to pěkně vyhřezává.
a s tím klackem.. to jsi trochu přehnal, ne?? kolektivní vina – to je konstrukt stejně jako “kolektivní nevina”. i když, pokud existuje “kolektivní vědomí” a “kolektivní paměť”… no, nebudu provokovat.
a s těmi “koncentráky” – tos našel na wikipedii, ne?-) no hnus. ale minimálně reakce veřejnosti a médií na ně byla jiná než v německu, že. taky dopad a cíl, řekla bych. i když angličani se nemají čím chlubit obecně, umí se aspoň omluvit – třeba teď tomu šifrérovi turingovi, kterého přinutili ke kastraci, prtže byl gay. i když – co je mu to platné dnes. omluvit se uměl i kaczynski za podíl na rozkouskování ĆSR. akorát češi nějak furt nic.
vezmu to popořádku, je toho víc:)
dá se těžko odpovědět na otázku o vztahu předsudku a pravdy pár větami, protože s předsudkem je to stejné jako s demagogií. čili pokud na tom netrváš, nechal bych to stranou. předsudek je předsudek a něco jako “pravdivý předsudek” neznám. podle mě není ta otázka dobře položená.
pokud jde o ten pojem rasismus, tak jistě, je od slova “rasa”. ale rasistický postoj se přece nemusí uplatňovat jen vůči rase, ale taky vůči etnikům nebo národům. nebo ne? pojmy se nechovají striktně podle své etymologie. jaký jiný výraz použít pro označení takového postoje – apriorně nepřátelského vůči jinému národu? nacionalismus? to sotva, jeho definice je jiná. šovinismus? taky těžko. xenofobie? kdepak. mně zbývá ten rasismus. názory některých (třeba i – bohužel – významných) rusů nechávám stranou, nejde teď o rusy, ale o postoj k nim, o to neúnosné generalizování. samozřejmě, že si to v mnohém zavinili sami, stačí se podívat na velkoruské výlevy některých politiků nebo i vědců (!). vadí ti “jejich antisemitismus”. ale ČÍ? VŠECH rusů? nedopouštíš se tady stejné generalizace vůči rusům jako sami antisemité vůči židům?
proč myslíš, že antisemitismus je v polsku “téma dne”, resp. že polákům “není jedno”? existuje nějaká snad genetická či kulturní danost, že prostě polák má k antisemitismu jaksi blíž než čech? a proč? zaslechl jsem v polských vlacích dva rozhovory, u kterých se mi obracel žaludek a které jsem v čechách (zatím?) nikdy neslyšel. co z toho vyplývá? že poláci jsou antisemité? nebo že jsem měl smůlu na spolucestující? antisemité jsou i u nás, nedělám si iluze, sama říkáš, že na internetu “to pěkně vyhřezává”. čili, pokud mi dáš za pravdu, nejde o žádné polské nebo ruské specifikum.
s klackem jsem to nepřehnal. šlo mi o to, poukázat na určitou instrumentalizaci jedwabného jako morálního zdůvodnění v podstatě antipolského postoje. kwaśniewski se za jedwabne omluvil. poláci píšou o jedwabném knížky (zrovna teď na václaváku jsem viděl knížku “my z jedwabneho” od anny bikont), dokonce už prý vznikl dokument od agnieszky arnold – je z r. 2001, ale neviděl jsem ho. takže to hlavní, co chci říct: poláci o jedwabném mluví, není to pro ně příjemné, ale nic nezatajují a nejsou to žádní zaslepení antisemiti, netolerantní katolíci apod. i takoví existují, určitě ještě v samém jedwabném, ale je jich drtivá menšina.
to s těmi konstrukty: “kolektivní nevina”, to jsem ještě neslyšel ani jsem to nikdy nepoužil. čili nevím, co tím myslíš. “kolektivní vědomí” nebo “kolektivní paměť” jsou ale pojmy jiného druhu, nemají žádný morální nárok.
pokud jde o koncentráky, to jsem sice ve wikipedii nenašel (chodil jsem na seminář o holocaustu), ale i kdyby – tak co? nikdo soudný za to britům dnes vinu nedává. reakce veřejnosti byla jiná než v nacistickém nebo postnacistickém německu, to se rozumí, ale i dnes vznikají v británii knížky, které jsou nestoudnou obhajobou kolonialismu – neil fergusson například. nebo paul johnson, který zločiny kolonialismu systematicky a dlouhodobě bagatelizuje. a jsou to významní britové. vyplývá snad z toho, že britové jsou prostě kolonizátoři? to jsem nikdy netvrdil a jestli to někdo tvrdí, je trouba.
a my češi? no…, to je právě to, o čem jsem prvně mluvil. nemáme sebemenší právo velkopansky ukazovat prstem na jiné, když máme svinčík před vlastním prahem.