V roce 1925 byl F. X. Šalda osloven, aby se vyjádřil ke koncepci středoškolské reformy. Náš největší kritik mimo jiné napsal (citováno z: Soubor díla F. X. Šaldy, sv. 22, k vydání připravil Emanuel Macek, Praha, Československý spisovatel 1963, s. 118–119; online verze zde): “Jest mně jasné, že za dnešního stavu naší kultury nemůžeme se obejíti bez studia jazyků klasických, latiny a řečtiny. Na těch učí se žák nejen myslit, ale i se vyjadřovat. Jest uváděn do světa formy, síly a jasu; může později ty formy uvolňovat, po případě i rozbíjet, ale nejprve musí je znát…!”
Zde se Šalda jeví téměř jako kulturní konzervativec, který uctívá ciceronštinu a platónovštinu, oddává se kráse Vergiliových hexametrů, zcela odtržen od proudění okolního světa. Ale tak tomu samozřejmě není. Jeho následující slova jsou nadmíru aktuální: “Z moderních jazyků jest dnes nutna buď francouzština, nebo angličtina. Francouzštině učit na latinském základě: získá se nesmírně pro hlubší poznání obojího jazyka; ani pro angličtinu není latina bezcenná. A pak ovšem jeden jazyk slovanský, a sice podle náklonnosti žákovy: buď polština, nebo ruština (i polština má krásnou a silnou literaturu!).
Myšlenkový cit a myšlenkové dospívání mohlo by dáti místo antiky některým žákům studium matematiky a věd exaktních; ale jen těm, kdož jsou nadáni pro tento obor; to bývá ovšem typus velmi řídký (alespoň u nás rozuměli matematice a myslili v ní trochu jen asi 3–4 hoši ze 40!).
Společný základ pro střední školy zdá se mi býti proto myšlenka rozumná; na přechodu z nižších tříd do vyšších diferencuje se již obyčejně dosti určitě dvojí typus nadání žákovského: lingvisticko-výrazový, umělecký (i historie jest uměním!) ― a matematicko-exaktný, vědný. Do které třídy ten přechod položit, to jest ovšem věcí experimentálné pedagogiky, respektive psychologie.”
Těžko říct, zda někdo, kdo se podílí na koncepci současné školské reformy, tato Šaldova slova někdy četl. Prezentované Desatero školské reformy (zaměřené ovšem na školy základní, nikoli střední) vypadá docela sympaticky. Nicméně znalost latiny se do dnešní pragmatické doby hodí asi jako vyřezávaná procházková hůl k hladké karosérii sportovního automobilu.
Tags: střední evropa, šalda
květen 25, 2009 na 09:32
to desatero je natolik vágní, že si pod ním můžu představit cokoli:-) reforma stojí už měsíce a v podstatě ji dělají sami učitelé, nekoordinovaně, na koleně, zadarmo.
a pokud jde o tu latinu: podle mě smysl má, minimálně rok, dva – podporuje logické myšlení a je užitečná nejen pro budoucí mediky nebo právníky, ale i pro angličtináře i franštináře. tož tak-)
květen 25, 2009 na 10:28
jestli tomu dobře rozumím, jde v tom desateru spíš o – jak se říká – “filozofii” té reformy. ale taky prostě přemýšlím, jak konkrétně by ten záměr měl být naplněn. nevím, jak to na střední škole chodí, ale že učitelé inovují zadarmo, je pravda. osobní ohodnocení jaksi nefunguje, zůstává sotva na tarify.
a latina? to o té logice sedí: si pamatuju, jak jsem dřel plusqaumperfekta, eh!:)